Pozvánka na Dymník od Iva Hriša (3/3)
Závěrečná část Ivova průvodce se věnuje jamkám 13 až 18. Podle dokonalého popisu jamek je opravdu na co se těšit. MČR se kvapem blíží a hřiště se zdá být luxusní!
Fairway třináctky je nejdelší z celého kurzu na Dymníku. 221 metrů dlouhý čtyřpar dá zabrat i dlouhým hráčům. Pravděpodobný vítr zleva. Prvních sto metrů se hraje cca po rovině, zbytek mírně po svahu dolů. Vlevo od fairwaye číhá nepříjemné pole, respektive velice hustá vojtěška ve které není snadné najít disk ani když si je člověk jist místem dopadu. Nepodcenit a spotovat. Umístění koše je i tady velice netradiční. Je na vrcholku velkého velkého navezeného hliněného kopce. Záměrně jsem napsal velkého dvakrát :), protože pokud jste na Dymníku nebyli, tak svou představu o tom, co je to velký kopec minimálně zdvojnásobte. Na jeho vrcholku je kolem koše putovací plácek cca mezi 12-15 metry v průměru. Ale protože s bezvětřím se nedá počítat, není tu put z hrany tak úplně bez rizika. Nemluvě o tom, že i příhoz nahoru na tento plácek vyžaduje velkou dávku přesnosti. Co člověku může provést rolující disk po nárazu do hrany koše, si jistě umí každý představit sám.
Jamka číslo 14 je 86 metrů dlouhý třípar podél lesa do kopce. Koš je vlevo ve vysekaném lesním výklenku. Ten má tvar obráceného V, kdy koš je v horní nejužší části. Pokud člověk není dost dlouhý, aby se dostal prvním hodem na úroveň koše, pak se nevyplatí hrát u stromů příliš natěsno. Předčasný fade do zmíněného lesa je totiž většinou nějakým tím hodem navíc potrestán. Uprostřed putovacího „V“ prostoru je ponecháno pár guardových stromků, takže příhoz ke koši je nutné vzít zleva či zprava kolem nich.
Patnáctka je rovný úzký vysekaný průsek do kopce skrz jehličnatý lesík. 84 metrový třípar. Tzn. prioritou je snaha udržet se na fairwayi. Neboť čím hloub nám disk uteče, tím větší problémy budeme cestou ke koši řešit. Vítr tu vzhledem k tomu, že jsme schovaní v lese, prakticky nehraje roli. Put je tak klidnější.
98 metrový třípar má podle mě ambice být oproti paru jednou z nejtěžších jamek. Šestnáctka nabízí tolik komplikací, že to až není hezké. Pokud člověk vykrouží devadesátiosmi metrový forehand, nebo perfektní rovný a stejně dlouhý backhand (pravák), má vyhráno. Může útočit a velmi pravděpodobně tu dost získá. Rozhodně tato vzdálenost bude dost lidí lákat, aby to zkusili. První komplikací pro dosažení zmíněného je poměrně velký strom, jež chytá disky mírně vlevo, ale stále nedaleko od výhoziště. Druhá - fairway se směrem ke koši nebezpečně zužuje, takže vpravo znamená skončit v lese, nebo na jeho kraji, kde úhel pro druhý hod ke koši není kvůli větvím ideální. Vlevo je jezírko, takže fade = značná šance na OB. Co tedy hrát opatrněji a dojít si pro par? No ani to není procházka růžovým sadem. Zmíněné jezírko zasahuje mnohem dál do fairwaye, než ukazuje mapka a od jeho hrany je to ke koši pořád ještě dobře pětačtyřicet až padesát metrů. Trefit fairway za polovinou zužující se mezi jezírkem a lesem přináší stejná rizika jako zmíněný přímý útok na koš. Tato jamka mi tedy zatím přináší poměrně dilema, co tu hrát. Koš sám se pak nachází v mírném svahu na okraji lesa.
Sedmnáctka, výhoz z lesa na otevřenou planinu (82 metrů - třípar), umožňuje prakticky všechny varianty cesty ke koši. Zleva zprava i rovně. Nejde snad jen over kvůli větvím nad výhozištěm. Jedinou komplikaci mohou představovat jezírka vlevo od fairwaye. Rozhodně jedna z nejlepších možností pro dosažení birdie.
Jamka číslo 18 - důstojné finále. 137 metrů dlouhý čtyřpar. Je tu dost velká vodní plocha. Takže nápor na psychiku. Základní snahou je tedy pro prakticky všechny hody zůstat na suchu. Vlevo od fairwaye je dolů ubíhající svah, takže backhandem hraný hyzer od praváka, který má přistát na fairwayi, musí nutně letět nad vodou. Jinak si nad loukou vlevo zafaduje směrem od koše. Nemluvě o nutnosti, že zpětný drive na fairway se hraje naslepo přes hranu proti vodě. Koš je pak v nebezpečné blízkosti hrany svahu směřující k vodě. Navzdory riziku vody je osmnáctka na birdie celkem hratelná. Osmdesáti metrový drive na plac fairwaye a cca padesáti pěti metrový příhoz by měl být v silách většiny hráčů. Takže když se povede udržet nervy z vody na uzdě, nabízí poslední jamka kurzu dobrou šanci udělat si na závěr kola radost.
Autor příspěvku: Ivo Hrišo
Autorka fotografie: Evič Králová (děkujeme za poskystnutí autroských práv)
Analýzu ostatních jamek najdete v předchozích článcích (po pravé straně).
