Pozvánka na Dymník od Iva Hriša (2/3)
Druhá část Ivova třídílného seriálu je tady! Ivonen rozebírá další šestici jamek rumburského kurzu. Jeho důkladná analýza vám může pomoci třeba při přípravě na nadcházející MČR.
Sedmička je čtyřpar. Sto metrů dolů z kopce lesem. První polovinu lze poslat viditelnou fairwayí. Druhá polovina se rovná modlení se, aby to skrze stromy prošlo co nejdál. Vzdálenost není díky sklonu problém a až ke koši se dá dostat i přes první hod midem. Ale taky se dá ke koši protrápit trefováním od stromu ke stromu. Plac kolem koše je stále ve svahu mezi stromy. Přetažený příhoz může skončit v pořádné jámě před níž se koš nachází (pravděpodobně bude OB).
Osmička nás vyvede na větrné pláně. Výhoziště se nachází ve stínu posedu. (lze využít pro spotování) Hrajeme podél lesa do protikopce přes terénní zlom, který nás nutí hrát těsně nad trávníkem. Protože odhazující většinou nemá šanci díky zmíněnému zlomu vidět dopad disku, tak se spoter vřele doporučuje. Dá se počítat s větrem v zádech. Koš se nachází uvnitř březového hájku a je k němu solidní přístup zprava od lesa, kam je proto ideální se tlačit s prvním hodem. Blízko u koše je na putování prostoru dost, ale komplikuje ho vítr zespoda z louky.
Devátá jamka nabízí dost otevřeného prostoru opřít se do drivu z týčka. Házíme z kopce do předpokládaného protivětru zleva. 158 metrů čtyřpar. V polovině fairwaye nám dvojice stromů tvoří jakousi první bránu jež komplikuje život těm, jež se rozhodnou hrát napřímo. Ačkoli je dráha disku vidět dobře po celou dobu letu, vysoké a husté trsy trávy po obou stranách fairwaye (místy podmáčené) dělají i tady spotera smysluplným. Koš sám je pak na plácku utopený za velkým košatým stromem vpravo s větvemi proklatě nízko a skupinkou menších stromků zleva tvořících tak jakousi branku dva. Měkk á půda může mít vliv na stabilitu postoje u putu.
Desítka se prozatím vždy hrála z kratšího výhoziště, což je odhadem pětasedmdesátimetrový třípar do kopce. Přímá cesta ke koši vede skrz řadu stromků (malá šance) nebo obhozem zleva či zprava. Dá se počítat s větrem v zádech. Koš sám je pak umístěn na jakémsi hliněném valu ve tvaru lyžařského skokanského můstku. To znamená, že po minutí putu může být zpětný put delší či komplikovanější než ten původní.
Fairway jedenáctky nás vede souběžně se svahem a v závěru se stáčí nahoru k hustému jehličnatému lesíku, na jehož kraji je koš. 99 metrů třípar. Tento lesík je asi největším strašákem a komplikací po zkaženém drivu a při snaze o záchranu paru. Pokud disk zachytí velké stromy vlevo od fairwaye, máme stále dost místa na dobrý příhoz pod koš. Kousek od koše překáží putování či příhozu jeden tenký nevýrazný singl stromek.
Dvanáctka je dle mého názoru jednou ze tří signifikantních jamek na Dymníku (s třináctkou a osmnáctkou). Jedná se o osmdesátimetrový třípar z kopce s pravděpodobným větrem proti. Výhoziště, jež je umístěno v lesíku, nám umožňuje buď hrát přímo dolů a doprava, kde nám vpravo komplikují život vysoké zbytky zdí (asi pozůstatky jakési staré budovy - na mapce zakreslené zkresleně příliš vpravo). Nebo využít menší mezeru vpravo a hrát zprava vrchem přes ně. Umístění koše je pak na kamenné zídce v zhruba o polovinu větší výšce, než jsou hráči zvyklí. V putovacím prostoru před košem je dost kamenů. Dole za zídkou keře a stromky komplikující zpětný put. Velmi netradiční a osobitá jamka.
Pokračování příště...
Autor příspěvku: Ivo Hrišo
Autorka fotografie: Evič Králová (děkujeme za poskystnutí autroských práv)
Propásli jste první část analýzy hřiště? Článek najdete vpravo, v sekci nejnovější.
